Knižní paratextová komunikace v literatuře pro děti a mládež na přelomu tisíciletí

Příspěvek (Müllerová, Lenka: Knižní paratextová komunikace v literatuře pro děti a mládež na přelomu tisíciletí) byl přednesen na konferenci Literatura pro děti a mládež na začátku tisíciletí. Kontexty, problémy, trendy v prosinci 2009 v Brně. Sborník již vyšel! Příspěvek je na stranách 210-223.


Knižní paratexty děl literatury pro děti a mládež v posledním dvacetiletí jsou ovlivněny nejen průběhem literárních a společenských proměn, ale také ontogenetickým vývojem recipienta. Rysy peritextové komunikace v literatuře pro děti a mládež na přelomu tisíciletí lze shrnout do následujích okruhů:
- specifičnost dětského čtenáře ovlivňuje počet, typ a strukturu přítomných peritextů v knize – nejčastěji recipovaným knižním paratextem je titul (podtitul), jenž je v dominantním postavení, obě strany obálky/desek knihy. Méně jsou ve svazcích peritextů zastoupeny záložkové texty, jméno autora, předmluva a doslov, které jsou většinou určeny dospělému čtenáři. Takové volbě potenciálního příjemce – mediátora je podřízena i výstavba uvedených knižních paratextů. Některé typy peritextů se v literatuře pro děti a mládež takřka neobjevují (motto, dedikace, komentář),
- role dospělého mediátora je v literatuře pro děti a mládež v průběhu ontogenetického vývoje dětského čtenáře pozvolně oslabována. Tomu je nakladateli přizpůsobována peritextová výbava knihy, a to jak kvantitativně, tak i výběrem typu peritextů a jejich výstavbou a funkčností. Pokud je účast mediátora v procesu paratextualizace předpokládána, využívá tvůrce peritextů nejen jeho znalostí a zkušeností, ale působí zejména na jeho emoce a vlastní čtenářskou zkušenost.
- oba typy peritextové komunikace se v knihách pro děti a mládež prolínají a doplňují a jejich výběr je závislý na rozhodnutí nakladatele, jenž zohledňuje například fázi čtenářského vývoje cílového publika, charakter textu z hlediska žánrového, druhového či tematického, vlastních zkušeností (nakladatelé produkující knihy pro dospělé inklinují spíše ke komunikaci s dospělým) apod.
- peritextovou komunikaci ovlivňují další média (TV, internet), jejichž některé rysy jsou přejímány (důraz na vizuální stránku, seriálovost, plakát – obálka apod.).
- nakladatelé aplikují některé zásady mediální komunikace obvyklé pro jiná média, a to zejména opakování úspěšných formátů (např. tematická rovina v dívčí literatuře, stejná vizualizace ediční řady, seriál...), jež uspokojuje očekávání čtenářů, prvky rozpoznání a přitažlivosti, předjímání a předpovídání, opakování a posilování, kód, konvence, stereotypy, intermedialitu apod.
- zadní strana knihy je významným komunikačním prostorem (v tvorbě pro dospělé čtenáře probíhá komunikace více na záložkových textech a blíže textu knihy), která explicitně vyzývá potenciálního čtenáře k recepční či nákupní aktivitě či je návodem ke čtenářským činnostem a aktivitám recipienta.
- zintenzivňuje se propagační funkce peritextů, a to aplikací reklamních postupů v knize – přítomností reklamních textů , zvýšeným používáním superlativ, explicitním návodem k recepční činnosti i navozením iluze spokojeného života (jak je známe z reklam).
- rozdílnost peritextové komunikace je ovlivněna i faktem vzniku vysokého počtu nových nakladatelů, kteří vydávali knihy bez větších redakčních zkušeností a znalostí výstavby knihy, postupnou – často jednostrannou – specializací některých vydavatelů na určitý typ četby či ojedinělost některých počinů v rámci nakladatelské produkce
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "7907"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one